Církev  
Nová synodní rada
Eva Drozdová
V sobotu 22. listopadu 2003 při slavnostních bohoslužbách v pražském kostele U Salvátora byla instalována nová synodní rada Českobratrské církve evangelické, na šest let tak, jedna žena a pět mužů, přijali vedení své církve. Takto by mohla znít zpráva z tisku, ale „kdo jsou ti krásní lidé“?
     Zvykli jsme si je souhrnně označovat „synodní rada“, tak nejprve trocha statistiky: tři evangeličtí faráři, jedna lékařka, metalurg a ekonom statistik. Průměrný věk je 56 let, dva z nich se narodili na Vysočině, dva v Praze, další v Ostravě a v Mladé Boleslavi – zde také většinou prožili své dětství, a to i přesto, že se za svůj život všichni v průměru stěhovali více než čtyřikrát. Většinou byli pokřtěni v miminkovském věku, jen jeden až na prahu dospělosti. Konfirmováno bylo pět ze šesti, a to v průměrném věku 14,5 let. Dá se říct, že čtyři pocházejí z tradičních evangelických rodin, dva si svou cestu k víře a do kostela našli v mládí, do církve se nenarodili, přišli do ní.
     Otázky i odpovědi jsme si posílali emailem. Odpovědi měly menší zpoždění, které nepřičítám technickým problémům, ale nutnosti se znovu a pozorně podívat na znělku Večerníčku, někdy hledání ve slovníku. Těžké také bylo charakterizovat se jednou větou, souvětí bylo povoleno. Výsledek Vám předkládám – „to jsou ti krásní lidé“:
  1. Kdo nebo co Vás v životě formovalo (chcete-li, nejvíce ovlivnilo)?
  2. Co se Vám vybaví, když se řekne „Jircháře“?
  3. Co je Vaším největším potěšením?
  4. Jaký je Váš nejhorší zážitek z křesťanského prostředí?
 Joel Ruml
  1. Rodinné prostředí a rodiče - každý jinak, sbory, ve kterých mi bylo přáno žít; tříleté nádenictví na stavbě a vůbec kontakt s lidmi necírkevními.
  2. Studentské roky s mnohým veselím a trochou rozčarování.
  3. Že se nemusím tvářit, že je všechno na mně.
  4. Leccos se dalo nést a unést, ale povinná účast na jednom režimním janskolázeňském mírovém semináři, někdy v první polovině osmdesátých let, to byla síla.
Mahulena Čejková
  1. Rodina, skauting, evangelická mládež u Klimenta. Pořadí nerozhoduje. V 50. letech minulého století, kdy jsem dospívala, to byly velmi silné impulsy pro můj život. Měla jsem také štěstí na výborné spolužáky na Akademickém gymnáziu v Praze.
  2. To byla kolej pro studenty bohosloví. Za mých mladých let se tam konaly přednášky, kde se scházela mládež. Dnes je to už myslím jinak. Budova je pronajatá nebo dokonce prodaná?
  3. Mým největším potěšením jsou vnoučata, rodina vůbec, a pak práce na zahradě, na kterou mám čím dál tím méně času. Pak taky muzika, aktivně i pasivně provozovaná. A čím jsem starší, tím více stojím v obdivu před přírodou, kterou Pán Bůh stvořil tak dokonale.
  4. To, že se zhoršují mezilidské (omlouvám se za to slovo) vztahy i mezi členy církve. Hádky ve staršovstvech a nenávist. To je pro mne asi to nejbolestnější.
Pavel Klinecký
  1. Chronologicky: Jaroslav Foglar – Jestřáb, Jiří Lejdar a Renatus Schiller (oba faráři ČCE), kavárna Slavie sedmdesátých let, jazz a gospely, jedna holka, co jsem si ji pak vzal, jeden kolega dělník v ČKD - dnes bohatý podnikatel.
  2. Nezapomenutelný kvas, kde se rodila teologie v praxi, krystalizovaly mentality, učilo se žít a sranda a láska vítězila nad smutkem a nenávistí.
  3. Ač nikoli Heidelberský katechismus, tak samozřejmě to, že „nejsem sám svůj“. Kdybych byl, zaplakal bych.
  4. To mně vyprávěl jeden kolega farář před třiceti lety: v úterý večer na schůzi staršovstva dohodli, že na jaře pozvou na biblickou hodinu souseda – katolického kněze. A ve středu ráno volal církevní tajemník, „jak to, že organizujete nepovolenou ekuménu?“ Rozumíte, církevní tajemník byl bolševický dohled, často bývalý estébák, a někdo ze staršovstva mu to musel donést ještě v noci! Jak ten Jidáš. Hned tak něco horšího mě nenapadá.
Miloš Rejchrt
  1. Jak to mám vědět?  Jenom odhaduji: Kristus, Satan, rodiče a sourozenci, manželka a děti, Ladislav Hejdánek.  
  2. Jirchářské čtvrtky s Jiřím Němcem, Ladislavem Hejdánkem a Janem Sokolem, posléze soužití s vícero mně dodnes milými přáteli (a přítelkyněmi).  
  3. Toulání prosluněným provoněným lesem, když rostou houby, smrže obzvláště.
  4. Zbožné kecy, zvláště o lásce k církvi.?
Pavel Stolař
  1. Asi prostředí žižkovského a jarovského sboru, sdružení a všichni faráři tamtéž.
  2. Kolejní prostředí, jehož atmosféru jsme studentům teologie my „normální“ studenti trochu záviděli.
  3. Formulací otázky si říkáte o odpověď ve znění Heidelberského katechismu: Mým největším potěšením v životě i smrti je, že nejsem sám svůj, ale tělem i duší spasitele svého Ježíše Krista – alespoň takhle nějak jsem si to zapamatoval a tak se mi to moc líbí. Starobyle, ale krásně vyjádřeno. A pak mám spousta malých potěšeníček, třeba když mě manželka podrbe pod levou lopatkou.
  4. Některá nelaskavá jednání sester a bratří, na kterých jsem se možná i podílel, která se táhla dlouhou dobu a bez zřejmého smíření – škoda. Konkrétní nebudu.
Pavel Prosek
  1. Vlivů, které můj život formulovaly, bylo vícero. Těžko vyjádřit, který opravdu nejvíce. Snad moje žena.
  2. „Jircháře“ – na ty mám moc pěkné vzpomínky. Jednak na přátele bohoslovce a také na pěkné čtvrteční programy a setkání se zajímavými lidmi ( v období 1955 až 1960).
  3. V současné době v lidské rovině vedou vnučky.
  4. Setkání s necitlivým a nebratrským postojem k bližnímu.
     
  1. Kolik hodin spí čert?
  2. Jdou tři velbloudi po poušti v řadě za sebou. První říká: „přede mnou poušť, za mnou velbloud“. Druhý říká: „přede mnou velbloud, za mnou velbloud.“ A třetí říká: „přede mnou velbloud a za mnou taky.“ Jak je to možné? (nápověda: nejdou ani v kruhu, ani to není stín...)
  3. Na kolika vozidlech jezdí Večerníček?
  4. Co je to „patena“?
 Joel Ruml
  1. Prý nikdy nespí, ale doufám, že existují metody, jak ho uspat, a že také účinně fungují.
  2. Ten třetí lže. Ale já to znám a když jsem nad tím poprvé dumal, tak jsem v tom hledal hodně všelijakých fíglů a ani trochu jsem nemyslel na to nejjednodušší vysvětlení.
  3. Už jsem to dlouho neviděl, odhaduji, že tak na třech nebo čtyřech.
  4. To je talířek na hostii (přeneseně chléb k večeři Páně).
Mahulena Čejková
  1. Čert nikdy nespí.
  2. To fakt nevím (na tohle jsem byla vždycky špatná). Třeba je dohnala další karavana. Nebo se stačili přeskupit a ten první šel dozadu a teď je poslední.
  3. To dopíšu, až se podívám (myslím koníček, takové jednokolejko a autíčko).
  4. Náhodou našla ve slovníku! Patena, řecky diskos, obětní miska, na níž leží hostie pokrytá pallou, od začátku mše do obětování.
Pavel Klinecký
  1. Dřív čert nikdy nespal. Ale snižovalo to jeho výkonnost, a tak zavedli v pekle povinný spánek a třísměnný provoz. Výkonnost čertů výrazně stoupla.
  2. Třetí velbloud byl trouba: šel jak velbloud za tím vpředu, opakoval, co slyšel, a neměl vlastní názor.
  3. Nevím, a vy víte, kolikátý papír Večerníček ukazuje? To si pamatuji právě z Jirchář - jednadvacátý. Ale nikomu se nepodařilo spočítat, po kolika schodech vystupuje…
  4. Miska, zpravidla z vzácného kovu, na chléb, hostii při Večeři Páně.
Miloš Rejchrt
  1. Tak tři-čtyři hoďky za jedno tisíciletí. 
  2. a) K jejich karavaně se přidal čtvrtý velbloud, b) Žádný čtvrtý se nepřidal, ale ten třetí blbě viděl, c) Dobře viděl, leč fata morganu, d) Neviděl nic a kecal, f) Nekecal a dobře viděl, ale šel pozpátku. 
  3. Ten lítá, ne?
  4. Liturgické nádobí, talíř na  tělo Páně. 
Pavel Stolař
  1. Jistě narážíte na rozšířenou pověru, že čert nikdy nespí. Protože však ani já jsem nedokázal zlobit své okolí nepřetržitě, dovolím si tvrdit, že čert spí alespoň 6 hodin a 10 minut denně, nejlépe však asi v neděli dopoledne při kázání.
  2. Když mluví velbloud, tak je možné snad už úplně všecko.
  3. Nejvýše na jednom, a to ještě kdoví jestli. Podle zákona o provozu na pozemních komunikacích nejsou houpací kůň ani monocykl vozidla. Šlapací autíčko také ne.
  4. Pro toto slovo existuje několik výkladů:
    1. Zkomolený výraz pro nepravou Athenu
    2. Zmatený dotaz slováckého šachisty po patu s králem na sloupci a. „Pat – hen – na - a“
    3. Nabídka něčeho nějakému Patovi
    4. Konzervativní výklad slova je miska na hostii.
Pavel Prosek
  1. Čert nikdy nespí.
  2. Nevím, asi jde o přelud.
  3. Na „Večerníček“ nekoukám, připouštím, že nějaká vozítka tam jsou.
  4. Patena je miska na hostie.
Členům nové synodní rady a všem čtenářům Bratrstva dlužím odpověď na otázku pod označením římská dvě – ten třetí velbloud prostě kecá, vymyslel si to.
 
Věřím, že členové nové synodní rady budou jako ti první dva velbloudi v karavaně, a že také jako karavana, držící při sobě a věrně jdoucí za svým cílem, budou spolu žít celých šest let, na které si je zástupci církve na synodu zvolili. Příchod karavany je vždycky radost. Tu radost přeji i do jejího počínání. •
 
 
 
Mgr. Joel Ruml
(synodní senior)
 
Zvnějšku obtloustlý kliďas, uvnitř často nejistý hledač; zvnějšku snad i společník, zevnitř někdy samotář a nesmělouš; navenek robustní fanda řádu, uvnitř soucitník s dost měkkým srdcem; co vlastně jsem opravdu já?
 
MUDr. Mahulena Čejková
(synodní kurátorka)
 
Asi přátelská, spolehlivá. Spíš laděná optimisticky, i když jsem dříve bývala veselejší. Mám ráda řád ve věcech (obecně; doma to tak úplně neplatí). Nelžu a nekradu. Někdy nejsem trpělivá a rychle se naštvu, pak mne to mrzí.
 
Mgr. Pavel Klinecký
(1. náměstek synodního seniora)
 
Jako svou charakteristiku doplnil fotografii básničkou Jiřího Oulíka:
Na židli značky „Thonet“
jde snadno napsat sonet.
Na židli značky „Dřevo Humpolec“
už to tak dobře nejde.
 
Mgr. Miloš Rejchrt
(2. náměstek synodního seniora)
 
Dosti zručný kutil, zvláště v manuálních oborech, trpící komplexem nadceněnosti.
 
Ing. Pavel Stolař
(1. náměstek synodního kurátora)
 
(dovětek, který chce mít u fotky:
Cílevědomě jsem se připravoval na zasedání Synodní rady již od nejútlejších let)
 
Prostorově výraznější, samonaštvávací, strýček Skrblík.
 
Ing. Pavel Prosek
(2. náměstek synodního kurátora)
 
Jako většina mužských trochu ctižádostivý a ješitný. Má-li snad nějakou dobrou vlastnost – ponechává na úsudku druhých
Bratrstvo 10/2003