Lehkomyslnost  
Chvála lehkomyslnosti
Marie Medková
 
Ukradli mi kolo, protože jsem ho lehkomyslně zanechala na kraji, místo abych ho zavezla do středu trojúhelníku zaparkovaných kol. Jaká začátečnická chyba u ostřílené uppsalské studentky. Ne že by snad nebylo zamčené, to by byla nezodpovědnost, ba bláznovství. Ale psychologicky vzato: vyzývalo ke krádeži. Opustila jsem ho s lehkou myslí, důvěřivě. Při pohledu na prázdné místo jsem nemohla pochopit, že mé, ne jiné kolo, nadobro zmizelo. Věřila jsem, že právě mé kolo přece nikdo neukradne. Staré, s mizernými brzdami, uříznutým zadním světlem. Spolehla jsem se na to tak, že jsem ho nechala „na ráně”.
     Lehkomyslnost někdy vyplývá z nepřemýšlení o věcech, častěji však ze spolehnutí se. Ze spolehnutí se, že všechno zvládnu, že ten provaz vydrží, že druzí pomohou, že mě Bůh opatruje. Často se vyplácí, proto jí mnozí z nás přímo oplýváme. Když to nevyjde, vyčítáme si, že jsme byli lehkovážní, nezodpovědní, neopatrní. Nebo to jiný obstará za nás. Proč ale? Jakto, že najednou se z lehkomyslnosti, nad kterou se shovívavě a spiklenecky usmějeme, stane něco negativního? Není to ta stejná lehkomyslnost, i když její výsledky jsou náhle tristní?
     Pro jasnost pojmu by bylo lepší, kdyby se lehkomyslnost říkalo tomu, co nepůsobí pohromy, a třeba lehkovážnost tomu, co je působí. To bychom ale museli předem vědět, co se stane. Něco se může stát. Jak praví maminky: Nemusíš lézt po skalách, umřít lze i na ulici.
     Nevíme, co se může stát. Nezávisí to na nás a nemůžeme se vyhnout spoustě nepříjemností, jež s životem přicházejí. Můžeme se zavřít do domu a nevycházet ze strachu před auty, padajícími cihlami, cholerou či rakovinou. Můžeme vše, co přichází, brát s lehkou myslí, se spolehnutím se. Důvěrou hodně přijímáme i dáváme. Spolehněme se tedy. Zbývá už jen maličkost, která závisí jen na nás: Na koho?
 
Lehkomyslnost  
Lehkovážná bezstarostnost
Filip Dušek
 
Ve slovníku k heslu lehkomyslnost najdeme synonyma nerozvážnost, lehkovážnost, bezstarostnost a příklad lehkovážného mládí. No, to jsme to my mladí pěkně dopracovali, když v očích moudrých starců jsme lehkomyslní. A tak jim dejme šanci a dokažme, co vše umíme lehkovážně dělat: lehkomyslně se vyfláknout na školu a zadané úkoly – vždyť nás tam stejně posílají oni; s lehkou myslí se spontánně bavit do hlubokých ranních hodin a vykašlat se na následky pro naše zdraví i obecné blaho; nerozvážně se pouštět do dobrodružných výprav za poznáním a za adrenalinovými sporty; bezstarostně umět říkat ANO i NE na požadavky druhých podle svých potřeb. Jak je to snadné, skoro tak jako žít. Výčet je to nedokonalý, ale přiznejme si, není ten život bez starostí přece jen krásný? Kdo by se měl trápit tím, co přijde zítra. Vždyť následky bývají mnohdy drtivé.
     A ejhle, Ježíš říká taky něco o netrápení se zítřkem. Takže nás i Bůh nabádá k nerozvážnosti? A tu pozor! Jediný případ, kdy nemáme právo být lehkovážní, je případ naprosto bezstarostného se spolehnutí na Hospodina. Ano, buďme bezstarostní, ale pouze při životě v Kristu. Jenom tak můžeme být i za bezstarostný život plný nerozvážných průserů komu vděční a mít naději.

Bratrstvo 10/2003