 |
 |
|
Občanské
sdružení SANANIM je největší nestátní organizací v ČR,
poskytující služby v oblasti péče a léčby závislostí
na nealkoholových drogách. Bylo založeno ve spolupráci
se Střediskem pro mládež Klíčov (SPM) v roce 1990 jako
jedna z prvních nestátních organizací, zabývajících se touto
problematikou. V dnešní době je to velká, stále se rozrůstající
organizace s mnoha programy a projekty – terapeutické
komunity, denní stacionář, informační centra, kontaktní centra,
keramická dílna, charity shop, doléčovací centra, informační centra.
Pomáhající profese lze vykonávat i u počítače. Jak bys pojmenovala své povolání, co děláš?
Pracuji v Drogovém informačním centru (DIC), toto zařízení není zaměřeno na přímou práci s klientem, ale zejména na získávání, zpracování a distribuci seriózních informací, týkajících se drogové problematiky, a jeho hlavním cílem je zvýšení dostupnosti těchto informací pro odbornou i laickou veřejnost. Mou hlavní pracovní náplní je plnění Drogového informačního serveru, vyhledávání různých informací z domácího a zahraničního tisku, informací o vzdělávání, grantech, inzerce a mnoho dalšího. Vzhledem k tomu, že jsme nezisková organizace, další z mých pracovních aktivit je drobný sponzoring, fundraising a veškeré aktivity PR, což znamená psaní tiskových zpráv, sledování, kdy a kde se o nás psalo, a podobně. No, a mou nejoblíbenější aktivitou jsou grafické práce pro všechna ostatní zařízení, což znamená výroba propagačních materiálů, certifikátů, inzerce, pozvánek na různé akce v komunitách a na akce pořádané SANANIMEM, které všichni pomáháme zajišťovat.
Kdy přišlo rozhodnutí, že budeš pracovat v neziskovce jako úředník? Co by měl takový člověk ovládat a znát?
Abych pravdu řekla, SANANIM mi byl jako organizace vždycky sympatický, služby některých zařízení mne provázely několik let a z vlastní zkušenosti vím, že tato práce má smysl. Nabídka pracovat v DICu přišla před rokem od mého bývalého garanta. Pro mne asi velkou výhodou byla skutečnost, že jsem věděla, co SANANIM dělá a hlavně jak a proč to dělá. Nevím, zda je pro mou práci nějaké konkrétní vzdělání důležité, myslím, že důležitá je dobrá komunikace s lidmi, počítačem a internetem a hlavně pochopení smyslu práce v drogové problematice. Mám vystudovanou střední grafickou školu a nyní dálkově studuji druhým ročníkem Jabok, obor sociální pedagogika a teologie.
Nemáš někdy pocit nedocenění? Pracuji pro stejně dobrou věc jako moji spolupracovníci, ale oni jsou víc vidět, je o nich víc slyšet...
Je pravda, že pro peníze se tato práce dělat opravdu nedá, ale myslím, že by mohlo být i hůř. Na druhou stranu je zde spousta možností se dále vzdělávat, využívat kurzy a semináře, které SANANIM svým zaměstnancům částečně či úplně hradí. S pocitem nedocenění se nesetkávám. Já práci terapeutů hodně obdivuji, ale zatím bych ji dělat nechtěla. Možná chce vše svůj čas. Na druhou stranu mám radost, když právě některému z našich odborníků můžu nějak pomoci, vysponzorovat potřebné věci do komunit, zařídit inzerci, dostat nějaké informace do tisku, udělat hezké pozvánky na vánoční klub a podobně. Oni dělají svou práci dobře, a tak se snažím dělat tu svou taky dobře a myslím, že si v žádném případě nijak nekonkurujeme. A jestli je o mně málo slyšet? Občas mám naopak zvláštní pocit, když vidím své jméno někde v tisku pod tiskovou zprávou, a říkám si, jestli zrovna já mám právo být pod článkem podepsána.
Vím o tobě, že jsi svého času byla v SANANIMu klientem. Jak vnímáš tu druhou stranu, tu služebnou?
Když jsem dostala nabídku tady pracovat, docela dlouho jsem ji zvažovala. Ona je jedna věc být klientem a určitým způsobem k těm, kteří nám pomáhají, vzhlížet, a věc druhá „přehoupnout“ se na druhou stranu a z vašich terapeutů se rázem stanou vaši kolegové a nadřízení. Hodně jsem myslela na to, abych se svým pracovním nasazením nějak nesnažila SANANIMu něco vracet. Nakonec byly mé obavy zbytečné a vnitřně cítím, že to bylo správné rozhodnutí a můžu upřímně říci, že se cítím lidsky o hodně lépe než v jakékoli mé předchozí práci. Myslím, že moje předchozí zkušenosti s drogami jsou nyní pro moji práci jen přínosem, a chtěla bych je časem ještě více využít a začít odpovídat do naší internetové Drogové poradny.
O práci SANANIMu se dozvíte víc na adresách http://www.sananim.cz nebo na http://www.drogovaporadna.cz
Pomáhající profese lze vykonávat i u počítače. Jak bys pojmenovala své povolání, co děláš?
Pracuji v Drogovém informačním centru (DIC), toto zařízení není zaměřeno na přímou práci s klientem, ale zejména na získávání, zpracování a distribuci seriózních informací, týkajících se drogové problematiky, a jeho hlavním cílem je zvýšení dostupnosti těchto informací pro odbornou i laickou veřejnost. Mou hlavní pracovní náplní je plnění Drogového informačního serveru, vyhledávání různých informací z domácího a zahraničního tisku, informací o vzdělávání, grantech, inzerce a mnoho dalšího. Vzhledem k tomu, že jsme nezisková organizace, další z mých pracovních aktivit je drobný sponzoring, fundraising a veškeré aktivity PR, což znamená psaní tiskových zpráv, sledování, kdy a kde se o nás psalo, a podobně. No, a mou nejoblíbenější aktivitou jsou grafické práce pro všechna ostatní zařízení, což znamená výroba propagačních materiálů, certifikátů, inzerce, pozvánek na různé akce v komunitách a na akce pořádané SANANIMEM, které všichni pomáháme zajišťovat.
Kdy přišlo rozhodnutí, že budeš pracovat v neziskovce jako úředník? Co by měl takový člověk ovládat a znát?
Abych pravdu řekla, SANANIM mi byl jako organizace vždycky sympatický, služby některých zařízení mne provázely několik let a z vlastní zkušenosti vím, že tato práce má smysl. Nabídka pracovat v DICu přišla před rokem od mého bývalého garanta. Pro mne asi velkou výhodou byla skutečnost, že jsem věděla, co SANANIM dělá a hlavně jak a proč to dělá. Nevím, zda je pro mou práci nějaké konkrétní vzdělání důležité, myslím, že důležitá je dobrá komunikace s lidmi, počítačem a internetem a hlavně pochopení smyslu práce v drogové problematice. Mám vystudovanou střední grafickou školu a nyní dálkově studuji druhým ročníkem Jabok, obor sociální pedagogika a teologie.
Nemáš někdy pocit nedocenění? Pracuji pro stejně dobrou věc jako moji spolupracovníci, ale oni jsou víc vidět, je o nich víc slyšet...
Je pravda, že pro peníze se tato práce dělat opravdu nedá, ale myslím, že by mohlo být i hůř. Na druhou stranu je zde spousta možností se dále vzdělávat, využívat kurzy a semináře, které SANANIM svým zaměstnancům částečně či úplně hradí. S pocitem nedocenění se nesetkávám. Já práci terapeutů hodně obdivuji, ale zatím bych ji dělat nechtěla. Možná chce vše svůj čas. Na druhou stranu mám radost, když právě některému z našich odborníků můžu nějak pomoci, vysponzorovat potřebné věci do komunit, zařídit inzerci, dostat nějaké informace do tisku, udělat hezké pozvánky na vánoční klub a podobně. Oni dělají svou práci dobře, a tak se snažím dělat tu svou taky dobře a myslím, že si v žádném případě nijak nekonkurujeme. A jestli je o mně málo slyšet? Občas mám naopak zvláštní pocit, když vidím své jméno někde v tisku pod tiskovou zprávou, a říkám si, jestli zrovna já mám právo být pod článkem podepsána.
Vím o tobě, že jsi svého času byla v SANANIMu klientem. Jak vnímáš tu druhou stranu, tu služebnou?
Když jsem dostala nabídku tady pracovat, docela dlouho jsem ji zvažovala. Ona je jedna věc být klientem a určitým způsobem k těm, kteří nám pomáhají, vzhlížet, a věc druhá „přehoupnout“ se na druhou stranu a z vašich terapeutů se rázem stanou vaši kolegové a nadřízení. Hodně jsem myslela na to, abych se svým pracovním nasazením nějak nesnažila SANANIMu něco vracet. Nakonec byly mé obavy zbytečné a vnitřně cítím, že to bylo správné rozhodnutí a můžu upřímně říci, že se cítím lidsky o hodně lépe než v jakékoli mé předchozí práci. Myslím, že moje předchozí zkušenosti s drogami jsou nyní pro moji práci jen přínosem, a chtěla bych je časem ještě více využít a začít odpovídat do naší internetové Drogové poradny.
O práci SANANIMu se dozvíte víc na adresách http://www.sananim.cz nebo na http://www.drogovaporadna.cz