Zpravy  
Ruce vzhůru – Hände hoch!
Petr Pospíšil
 
 
foto: Mirijam Junová
 
 
Scuk královéhradeckého a chrudimského seniorátu v Letohradě
     Kamarád mě vytáhl do Letohradu na sraz mládeže. Najít kostel nebylo těžké, i když popravdě mi ta moderní stavba Boží chrám nepřipomínala, až později jsem si všiml, že má z boku velký kříž. Všude už byla spousta lidí, kteří se k sobě vrhali a nadšeně zdravili. My jsme šli na příjem, kde jsme po zaplacení dostali „vojenskou známku” se jménem a jinou s barvou roty. Pak nám vojenská lékařka změřila tlak, šířku úsměvu a výšku. Večer jsme viděli divadlo Eschatologický festival. Nemohl jsem uvěřit, že něco tak technicky náročného dělali amatéři. Před pobožností jsme se ještě seznamovali v rotách – abychom se poznali všichni, prý není možné, protože nás bylo přes osmdesát.
     V sobotu, a vlastně i v neděli, jsme byli probuzeni příjemným zpěvem dvou slečen, zpívaly jak ve filmu pro pamětníky. Dopoledne zaplnila přenáška Michala Kitty, faráře a myslím podporučíka v záloze. Vyprávěl o vojně za socialismu a dneska, o válce – jak byla chápána dřív a jak se nad ní dnes kroutí hlavou, o zodpovědnosti při rozhodování o zásahu či pasivitě a spoustě dalších věcí. Zadal nám vystrojit jednoho vojáka a zahrát scénky – izraelští představitelé řeší otázku, co s šéfem Hamasu nebo jak se zachová rodina, když se u ní schová člověk, pronásledovaný mstitelem, když ten mstitel přijde. Všechny roty měly vtipná řešení.
     Po obědě jsme tvořili v dílnách, sportovali nebo vyšli na procházku. Já jsem se dost těšil na Nácvik pouličního boje, ale to nakonec odpadlo kvůli dešti. Místo toho jsme hráli hru o imigrační povolení do USA. Nejdřív jsme si vytvořili dotazníky – všichni si odpověděli na otázky typu: tělesná anomálie, číslo nohy, jméno matky... Pak jsme si našli dvojici a měli jsme svůj dotazník naučit partnera. Z toho nás vykoušel imigrační úřad. Bylo to sice zmatené, ale vcelku sranda, i když bojovka by byla lepší. Po hře přišlo zpívání ve sboru. Já sice nemám hudební sluch, ale zpíval jsem taky, zaujalo mě netradiční rozezpívání. Večer jsme koukali na Zachraňte vojína Ryana a srkali k tomu Bikavu (někdo čaj) z alternativní Čarovny. Někteří hráli stolní fotbálky nebo pingpong.
     Bohoslužby pro mě byly dost netradiční, kvůli zpívaným přímluvám, úžasné kapele a Scukovému sboru. Letohradským jsme pěkně poděkovali, protože nás celý víkend přímo přecpávali dobrým jídlem a vůbec obskakovali. Radim (farář pro mládež) jim rozdal anýzové bonbóny na spravení chuti. No, a pak jsme jeli domů.
 

Bratrstvo 6/2004