PODLEC/HRDINA
Tomáš Starý

Sebou švihla o zem, muselo to docela bolet… No jo náledí je svině, sice byla asi deset metrů přímo přede mnou, ale kdyby nevyjekla, tak bych si jí asi ani nevšim. Měl jsem plnou hlavu a poloprázdný srdce, takže bejt jen o trošinku dál, prostě bych přešel na druhou stranu.
Jenže sem nebyl…
Postarší paní se nějak nemůže zvednout, je jasný, že mě za pár vteřin poprosí o pomoc. Přendavám cigáro z ruky do pusy a pomáhám jí vstát. Povedlo se, ještě kousek přecházíme po náledí a už děkuje a já se loučím – zdrhám pryč…
Jo jo, dobrej skutek to je věc.
Vždycky tak nějak zahřeje u srdce.
Blbost!
Dobrej skutek asi sotva, protože kdyby to šlo, tak bych se mu jistě vyhnul.
Navíc největší dilema bylo zahodit nebo nezahodit cígo, když potřebuju obě ruce, abych jí moh zvednout ze země. Přišlo mi blbý pomáhat jí s cigárem v hubě…
Koneckonců to nebylo špatný, na chvilku bejt velkej drsňák, kterej navíc pomáhá starejm paním, to tu ještě nebylo.
Tak proč je mi z toho tak mizerně?
Příště to musím udělat automaticky, nějak to nacvičit.
A v metru taky, pouštět sednout, to je jasný. Vono je to potřeba.
Po pár dnech mi to už začíná docela jít.
Super!!!
Teď je ze mě dokonalej
STROJ…
 
POVÍDKA
 
 

 
 
ZOUFALÝ KADIŠ (MINIRECENZE)
(jz)
 
Můj bratr Ondřej S. zešílel. Našli ho nad rozečtenou knihou Richarda Glazara Treblinka. Na uzavřeném oddělení psychiatrické kliniky v Kroměříži pak klečel a modlil se za každou z šesti milionů zavražděných duši. Nemluvil, nejedl, jen když se probral z kómatu, hltavě pil. Po třech týdnech mu odešla kolena. Zkoušeli ho připoutat k posteli, ale to řval a zmítal sebou tak, že lékař po dvou dnech nařídil ho zase odvázat. Ležel pak na břiše a mumlal svoje modlitby. Vydržel dvanáct týdnů. Snad dokončil ten zoufalý kadiš. Pohřbili jsme bratra Ondřeje žehem, jak si přál.
(Richard Glazar. Treblinka, slovo jak z dětské říkanky. Praha: Torst 1994)
 
RECENZE
 

 
 

Pane,

celý den jsem dnes prolenošil.

Někdy mám proto ze sebe pocit marnosti,

ale dnes se mi to moc líbilo.

Jsem rád, že si to nemusím vyčítat – díky.

z knihy Modlitby, Kalich, 2004
 
MODLITBA
 

Bratrstvo 6/2005