ROHLÍK S MÁSLEM NEBO DŮM?
Samuel Titěra

Kdoví, jak je to dlouho, co se tyhle dvě věci potkávají a soupeří spolu - někdy se dokonce jedna převléká za druhou: peníze a štěstí. Jejich falešným sporům se můžeme smát do té doby, než se přihlásí o slovo ta třetí: skutečná bída.
Naprostá většina z nás autorů a vás čtenářů však bídu vlastně nezná, možná ani od vidění. Takže nám při přemýšlení o životní úrovni půjde zas jen o to, kolik peněz (elektrospotřebičů, párů bot, šperků, aut) je málo, kolik akorát a kolik moc. Ale čím to poměřovat? Průměrným příjmem? Fiktivním balíčkem základních potřeb? Nebo osobní spokojeností?
Někdo říká, že i mít děti je dneska příliš nákladné. Vlastně ano, ale za ty řeči bych jim stejně rád na… Vždycky vzpomenu na domácnost jednoho přítele: z příjmů o třetinu menších, než mám já pro dva, jich žilo šest a celkem radostně a vděčně. Ale pozor, jsou lidé, kteří mají málo, a šťastní proto nejsou. A bohatí, kteří šťastní jsou (jako já, dokud mám na kytky a na pivo), a jiní, kteří ne.
Životní úroveň se dá poměřit i tím, co všechno si můžete kdykoli dovolit, aniž byste na to museli šetřit. Rohlík s máslem? A se šunkou? Velkou čokoládu? Láhev přívlastkového vína? CD? Nové kalhoty? Módní mobil? iPod? Dovolenou u moře? Auto? Dům? Zařaďte se. Já jsem někde u vína či CD.
Odkaz staré Jednoty Bratrské nám nabízí výborné duchovní cvičení: dělit věci na podstatné (bez čeho nelze žít), služebné (co slouží tomu podstatnému) a případné (co může, ale nemusí být). To je však na dlouhé povídání. Zkuste si teď, než se pustíte do tohoto Bratrstva, říci: jaké „kdykoli mohu“ mi stačí ke štěstí či spokojenosti? Projít se po městě či lesem? Zavolat kamarádovi? Dát si zmrzlinu? Spát alespoň osm hodin? Líbat krásnou šťastnou ženu? A na závěr - kdybyste k tomu byli bezdomovec, byli byste taky tak šťastní?
 
 
ÚVODNÍK
 
 

Bratrstvo 4/2006