JUDAISMUS A NÁSILÍ
Pavel Hošek

„Zatímco židovský Bůh je přísný, krutý a násilný, Otec nebeský, kterého zvěstuje Ježíš, je laskavý, milosrdný a mírumilovný“ slýcháme občas. Na důkaz tohoto názoru se uvádějí drsné válečné historky o dobývání Zaslíbené země, Boží nelítostné sankce za neposlušnost Izraelitů, pomstychtivé sny žalmistů, kteří vyhlížejí krvavé zúčtování s nepřáteli Božího lidu. Ano, v Hebrejské bibli najdeme celou řadu opravdu pobuřujících příběhů o krutosti nebo dokonce barbarství tehdejších poměrů. Není divu, že věřící Židé i křesťané cítí potřebu násilné texty Hebrejské bible nějak vysvětlit nebo omluvit. A u některých pasáží to opravdu není jednoduché.
Rabíni a teologové navrhují číst Starý zákon jako rozhovor mezi Bohem a jeho lidem, ve kterém se postupně vyjasňuje, jaký Bůh je a co vlastně od lidí očekává. Jakoby teprve v průběhu starozákonních dějin vycházelo najevo, že Bůh není bojechtivý válečník, že se především ujímá bezmocných a bezbranných, vdov a sirotků, že i ti nejubožejší mají u něj zastání. Izrael byl v biblických dobách povětšinou bezmocný maličký nárůdek, vydaný napospas sousedním supervelmocím. Naděje, že Bůh je silnější než bohové pronárodů, a že když na to přijde, klidně si to s nimi rozdá a s přehledem vyhraje, byla často zoufalým výkřikem drcených a zotročovaných obětí bezpráví. Nikde není přece psáno, že pomstychtivé představy žalmistů (jako „blaze tomu, kdo tvá nemluvňata roztříští o skálu“) se Pánu Bohu líbí. Žalmy jsou modlitby, vyjadřují pocity, které autor prožívá, nejde o teologická tvrzení. Mnohé biblické texty o „bojích Hospodinových“ jsou podle všeho zoufalým vyjádřením bezmocných lidiček, kteří doufají, že Hospodin jako Pán nebe a země zakročí a zjedná spravedlnost. Že zatne tipec zločincům a vrahům, že srazí k zemi hitlery a staliny biblických dob, že je zastaví v jejich řádění.
Drsné a „nehumánní“ biblické tresty a sankce nás jistě uvádějí do rozpaků. Ovšem v porovnání s tehdejšími sousedy Izraele se vesměs jedná o humanizaci a kultivaci práva, byla to skutečně velmi drsná doba. Ostatně, aby byla zajištěna spravedlnost, musí být k dispozici donucovací moc, to ví každý, kdo šel po setmění prázdnou ulicí, zaslechl za sebou kroky a toužebně se rozhlížel po policejní uniformě.
Přísné postihy za nevěrnost Božího lidu vykládají rabíni jako nezbytná opatření vzhledem k úkolu, který byl židovskému národu svěřen. Židé na sebe odnepaměti brali nesmírnou a svým způsobem strašnou odpovědnost: být světlem a požehnáním celému lidstvu, být ukazatelem cesty k Bohu. Stát se laboratoří a výkladní skříní pravého lidství. Jako strážci a správci Božího zjevení pro celé lidské pokolení museli velmi přísně dbát na to, aby tento vzácný dar neshnil a nezčervivěl. Proto bylo třeba přísně naložit se všemi, kdo představovali „škodnou v revíru“, kdo působili jako zánětlivé ložisko rozkladu, které svou infekcí ohrožuje poslání celého národa. Proto slyšíme proroky svolávat hromy a blesky na „špatné Židy“. Misijním pověřením Izraele bylo hlásání spravedlnosti a míru mezi národy, ano, měli pracovat na „polidštění člověka“, vždyť každý člověk (nejen Žid) je podle židovské Bible nositelem Božího obrazu.
I drsné a tvrdé tresty tak dostávají jiný a hlubší smysl: měly být spíše odstrašujícím varováním, aby Izrael nesešel z pravé cesty, aby byl a zůstal „výkladní skříní“, protože to koneckonců „dluží“ okolním národům.

Do sloupečku?:
Příště: Judaismus a násilí dnes - sionismus, novodobý stát Izrael
 
 
NÁBOŽENSTVÍ A NÁSILÍ
 

Bratrstvo 1/2008