NESTÍHÁME
Benjamín Skála

Pod názvem Nestíháme vystupuje folkové duo Petr Ovsenák (* 1983) z Nelahozevsi a Jan Řepka (* 1982) z Prahy-Vinohrad. Oba hrají na akustické kytary a zpívají, Honza Řepka navíc ještě někdy fouká na harmoniku a hraje na malou latinskoamerickou kytaru zvanou cuatro, kterou dostal od venezuelského kamaráda hudebníka Oscara Sáncheze. Písničky skládají oba, ale Honza jich má na kontě víc, navíc ještě překládá písničkářské klasiky, o tom ještě bude řeč.
Kvůli tomu, jak jsou spolu výborně sezpívaní, bývají občas přirovnáváni k Simonovi a Garfunkelovi, v některých případech (např. po poslechu písní Málo je času či Oči) ale bude přesnější přirovnání k duu Vít Sázavský – Zdeněk Vřešťál, ať už k jejich sólovým začátkům, jejich působení v legendárním Nerezu se Zuzanou Navarovou či později v kapele Neřež, aniž by je ovšem jakkoliv kopírovali. Také jako hosty na koncertě Neřež jsem Nestíháme v lednu roku 2004 viděl poprvé.
Podle legendy se Nestíháme poprvé sešli v září roku 1982 na koncertě Spiritual kvintetu, kde se seznámily jejich maminky. Celý život se potkávali, na gymnáziu v Praze pak spolu poprvé vystupovali, od roku 2001 už oficiálně pod svým současným jménem. Dlouho se jim nedařilo vydat album, vynahrazovali si to vydáváním zpěvníků „Spěchníků“ a vždy publikovali spoustu nahrávek na svých webových stránkách nestihame.cz. Na první šestipísničkové demo Nestíháme: Nic plánovali navázat albem Lepší než nic, což ale nikdy neudělali a místo toho vydali dvě kratší, ale již plnohodnotná alba. První, eponymní, je z roku 2006 a obsahuje osm písniček, které nahráli během několika dní ve studiu, které jim bylo propůjčeno za vítězství na Portě v roce 2005. Druhé se jmenuje Víceméně v klidu a to již vyšlo u zavedeného vydavatelství Good Day Records v roce 2007 a obsahuje booklet s texty písniček, těch je ale zase pouze jedenáct (i když album má stopáž přes 38 minut).
Nestíháme koncertují průměrně desetkrát do měsíce, často napůl s různými více či méně známými hosty, předskakovali i těm nejslavnějším českým folkovým skupinám. Zajímavá je jejich spolupráce s různými zahraničními písničkáři, kromě již zmíněného Oscara Sáncheze hráli třeba s australským písničkářem Jamisonem Youngem (dokonce i ve Vídni), s Justinem Lavashem z Británie či Američanem Lucienem Zellem. Na červen chystají společné koncertní turné s vrstevníky z Vancouveru The Wind Whistles (autor písniček tohoto dua Tom Prilesky je původem Čech, baskytaristka Liza Moser je Kanaďanka). V lednu tohoto roku Nestíháme zase podnikli úspěšné turné po Švýcarsku.
Honza Řepka – kromě toho, že je dobrým hudebníkem a textařem – je také výborným překladatelem písní známých světových písničkářů. Díky tomu mají Nestíháme ve svém repertoáru písně Donovana (Barvy), R.E.M. (Buď mou či Staň), Neila Younga (Malířka), Paula Simona (Z bříz padá stín), ale hlavně Boba Dylana. V Dylanově tvorbě se Honza skutečně vyzná, nedávno to skvělým způsobem zúročil v článku, ve kterém zasvěceně rozebral loňské album Dylanovky Roberta Křesťana a Druhé trávy. Mezi nejlepší Honzovy překlady Dylana patří „jediné co chtěl bych stůj co stůj / být prostě jen přítel tvůj“ (All I Realy Want to Do) a Úkryt před bouří (Shelter From The Storm), troufl si i na často překládanou The Times They Are A-Changin' (Den s nocí se střídá). Až na Simonovu Z bříz padá stín však tyto překlady nevyšly na albech, ale na koncertech je Nestíháme hrají.
 
 
UCHU PRO POTĚCHU
 

Bratrstvo 5/2008