SMÍŘENÍ
Pavel Jun

Smíření.
Smíření, obnova vztahu natřikrát. S poznámkami.

***

1) „No tak, kluci, smiřte se“, řekne paní učitelka.
(Rozpaky. Co si myslí! Jak se to dělá?).
„Podejte si ruce!“
(Po tom všem, to tak!)
„Pořádně! Podívejte se navzájem do očí“.
(…)

2) Sedím ve stanu ve vyprahlé poušti, kdosi na velbloudu zdálky přijíždí.
Usedá před můj stan a začíná tiše vyprávět. Vypráví o Tobě. A pak něco vytahuje z brašny… Prý mi to posíláš. Písečné duny se rozechvějou, rozmlží slzami. Slzy jsou jediná vláha, kterou jsem v poslední době viděl.

3) Celou noc se zuřivě bojovalo. Fronta byla blízko, střelba se stále blížila. Krčili jsme se ve sklepě. Nad ránem vyšel otec před dům, přinesl beránka, podřízl ho a postříkal jeho krví dveře domu a vrátil se zpátky. Za chvíli dorazili vojáci. „Jedeme dál, tady už naši byli“, zavelel velitel, když viděl krev. Slyšeli jsme, jak se vzdalují. (podle P. Payneho a knihy Exodus)
Leviticus 16:21n; Exodus 12.

***

ad1) „Kluci smiřte se“.
Dovedete si představit, že smiřování dopadne jinak? Že jeden toho využije – když si budou tak blízko – a druhého potají kopne? Že když se ti podívám do očí, tak v nich v očích uvidím chlad, opovržení, vztek? Ale stejně – prožít znovu blízkost, přítomnost druhého… To se může Cosi stát…
„Tolik nocí jsem o Tobě přemýšlel a moje zuřivost a hořkost narůstala. Připravil jsem si, co ti řeknu, až se potkáme. A pak jsem tě potkal náhodou na ulici a nevím, co se stalo – možná ses nějak podíval, nebo se v mém srdce něco hnulo, nevím, vím jen, že jsem měl co dělat, abych tě neobjal.“
Genesis 45:15 (Josef) políbil také všechny bratry, sklonil se k nim a plakal. Teprve potom se bratři rozhovořili.

ad2) Sedím ve stanu ve vyprahlé poušti…
Do prostoru mezi nás, kolem nás se derou démoni podezření a hořkosti. Vytváří kolem mě poušť. Přes ni se těžko dostává informace o druhém čistá.
Když tu vzdálenost mezi námi ale někdo (anděl) překoná, a přinese (pronese jako kontraband) dobrou zprávu o náklonnosti nebo bolesti, křehkosti druhého… tak To je Věc. To se vrací do pouště vláha, život. A démoni se vytrácejí!
2 Korintským 5:20 Jsme tedy posly Kristovými, Bůh vám domlouvá našimi ústy; na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem!

ad3) „Jedeme dál, tady už naši byli“, zavelel velitel, když viděl krev.
Kdyby hněv někdo zastavil, zmátl ho, svedl ho ze stopy, poslal ho dál, do pouště, do nenávratna…
Nebo dokonce kdyby ho někdo vzal na sebe, tak, že by nevyvolal další hněv a rozhořčení, jak to hněv jinak vždycky dělá, tak, že by se hněv v něm docela ztratil, utopil! To je poslední smysl oběti.
Takhle to máme s Bohem skrze Ježíše Krista.
1 Janův 4:10-11 V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy. Milovaní, jestliže Bůh nás tak miloval, i my se máme navzájem milovat.
 
 
TÉMA
 

Bratrstvo 8/2008