BIBLICKÁ EKOINSPIRACE (POKUS O ‚BIBLICKÝ‘ POHLED NA EKOLOGII)
Filip Čapek

Nic o odpadech a jejich třídění
Kdo by chtěl z Bible vyčíst jasné pokyny, jak se chovat takzvaně ekologicky, ten bude nejspíš dost zklamán. Nic o odpadech a jejich třídění, nic o emisních limitech, nic o rozlišování mezi důležitější a méně důležitou půdou a její ochranou před rozpínavou zástavbou. Bible jako takové nemá propracovaný návod, jak se chovat ekologicky. Přesto je možné na základě řady textů určité ekologické chování pro přítomnost formulovat. Toto chování a jeho podoba bude výsledkem společného hledání; na jedné straně biblické texty, na druhé straně my a naše otázky.
Jsme sebedestruktivní

První důležitou věcí, kterou je třeba zřetelně nahlas vyslovit, je, že člověk je ve své povaze až nutkavě sebedestruktivní, ale důsledky tohoto jednání naneštěstí pociťuje až po čase, většinou v další generace či generacích. Celé dějiny lidstva to nechtěně potvrzují. Všechny obraty k lepšímu nastaly až po větší či menší katastrofě. Freony začaly mizet až ve chvíli, kdy se zjistilo, že s jejích užíváním souvisí mizení ozónu a naopak přibývání rakoviny kůže a snižování imunity lidí a živočichů. Koho by dnes napadlo stavět ve středu města továrnu? Dříve to nebylo nic neobvyklého... Nejinak tomu bylo ve starověké Palestině, kde bylo podle všeho dříve více lesů, luk a vody.
Ekologie = mít povědomí o dobrém stvoření
A co to vlastně ekologie je? Starý zákon zde mlčí. V Novém ovšem narazíme na řecké slovo oikos, tedy dům, domácnost. Přidáme slovo logos - česky učení, nauka. A vznikne nám ekologie jako „učení o vedení domu či domácnosti“ a přeneseně pak společnosti jako celku. Zde jsme už ‚doma‘, protože o to jde. Ekologie - biblicky - je povědomím o dobrém světě, který stvořil a člověku do správy svěřil právě Bůh. Že se o obojím píše hned na začátku Starého zákona není náhodou /viz Gn 1,4n a 2,15/. A stejně tak není náhodou, že tamtéž najdeme i mezi některými ekology oblíbený verš o tom, že si člověk má zemi podmanit a panovat nad ní /Gn 1,28/. Právě zde se prý skrývá nenechavá lidská agresivita a touha po kontrole. Navíc hned na počátku ústředního dokumentu křesťanství, které opanovalo euroamerickou civilizaci a zanechalo po sobě co do ekologických následků pěknou spoušť.
Opanuj nebo pečuj?
Je třeba přiznat, že křesťanství povětšinou svých dějin jelo spíše v kolejích Gn 1,28. Zatímco Gn 2,15, kde se píše o střežení a obdělávání zahrady Eden, zůstávalo na koleji vedlejší. V dnešní době se povědomí o spravování svěřeného stvoření určitě zvýšilo. Přesto je stále vidět až neuvěřitelná setrvačnost předchozích časů a závislost člověka na zdrojích. ‚Objevil‘ je a nyní nad nimi spíše ‚panuje‘ a bojuje o ně, než že by je společně ‚střežil‘ a ‚spravoval‘. Události ze srpna 2008 v Gruzii a z plynové krize z ledna tohoto roku to bohužel potvrzují.
Vykročit k ráji
Základem ekologického myšlení postaveného na svědectví Bible by mohl ideál neporušenosti stvoření a pokus o návrat k němu. To velice pěkně vystihuje literární oblouk, který se klene od zahrady Eden v Genesis až po nový Jeruzalém ve Zjevení Janově. V obou těchto textech panují ideální, až rajské, vztahy; a to i mezilidské! Že je tento ideál stejně tak nedostižný jako základní biblická představa, že člověk byl stvořen jako Hospodinův obraz /Gn 1,27/, tj. také jako obraz Kristův /srov. Ko 1,15n/, by vůbec nemělo bránit tomu, abychom se o přiblížení k němu i Němu samotnému stále znovu snažili.



 
 
TÉMA
 

Bratrstvo 3/2009