OBRÁTIT SE?
Tomáš Groll

Pamatujete si, jak se v 90. letech začaly po českých výmolech prohánět západní auta se žluto-černými nebo divně bílo-černými poznávacími značkami? Jak české ticho v pražském metru protínalo holandské chrochtání, francouzské žvatlání, anglické huhňání nebo německé befehlování. O něco později se na krajích českých a moravským měst a vísek začaly objevovat cedule s názvy zahraničních měst a vísek. Při otevírání opravených škol, modernizovaných nemocnic, prodlužovaných dálnic, restaurovaných památek bylo najednou opět slyšet chrochtání, huhňání a befehlování. Bylo je slyšet i v našich kostelech. Měl jsem pocit, jako by v Evropě vznikly páry - učitel a dárce - učedník a příjemce: Němec - Polák, Holanďan - Čech, skandinávec - pobalťan. Vesnice i sbory navázaly či zintenzivnily přeshraniční vztahy, často z počátku formované kolem finanční injekce, nadále však udržované lidským oběhem - kontakty. Nyní už injekcí není třeba.
Srbsko, Bosna a Hercegovina, Vietnam, Moldávie, Mongolsko, Jemen, Angola a Zambie. Co mají tyto země společného? Naše republika si je vybrala pro poskytování rozvojové pomoci v rámci "dělby práce" v Evropské unii. Stalo se tak v roce 2005 a mezi lety 2006 a 2010 má do těchto zemí odplynout z České republiky přes miliardu korun. Namísto hodně zemím malými částkami má naše republika pomáhat méně zemím většími částkami. Například v Angole mají čeští specialisté zavádět rybníkářství a vzdělávat zemědělce. Z příjemce se stal dárce, z učedníka učitel.
Nakonec i naše církev už pomalu přestává být příjemcem darů, stává se dárcem. Možná dokážeme přesměrovat finanční toky. Dokážeme ale také přesměrovat mezilidské kontakty? A máme je přesměrovávat? Když už máme vybudované hezké kontakty na západě, máme se kamarádit i s neznámem na východě, na jihu? Proč se máme kamarádit s někým novým a jak?
 
 
ÚVODNÍK
 

Bratrstvo 6/2009