MAZANÝ KRÁL
Klára Schneiderová

 
Sešlo se některého času dříví, aby pomazalo nad sebou krále. I řekli olivě: Kraluj nad námi. Jimžto odpověděla oliva: 'Zdali já, opustě svou tučnost, kterouž ctěn bývá Bůh i lidé, půjdu, abych byla postavena nad stromy?'“ Kdepak. Nabídka dřevnatého sněmu byla pro zajit ha-šemen, strom oleje, jak staří Izraelité olivovníku říkali, pramálo lákavá; mazaný král stomů moc dobře znal svou cenu. Není divu; ne každý se může pochlubit tím, že vaši snítku přinese v zobáčku holubice praotci Noemovi na znamení, že se Pán Bůh už nezlobí. A pak, než „kymácet se nad stromy“, to radši radši pomazávat korunované hlavy jiných izraelských králů nebo zdobit svým dřevem chrám v Jeruzalémě. A hlavně růst ve středomořské krajině a do požehnaného věku vydávat bohatství svých plodů. Zelené i černé švestkovité bobulky byly ceněné pro svou vůni, chuť a především jemný olej, který podle chanukového příběhu vydržel v chrámových lampách hořet celých osm krušných dní, než se podařilo vrchnímu veleknězi vyrobit nový a zachránit tak chrámové světlo. Mimoto jej Izraelité denodenně užívali při vaření, máslo raději přenechávali okolním pohanským kuchyním. Pěstování olivovníků bylo výnosným a váženým zaměstnáním, jehož obliba se odráží i v svatozemském místopise; například Olivetská hora nese název připomínající hojnost někdejších hájů a zahrad; jméno jedné z nich, Getsemane, znamená v asyrštině „olivový lis“. Některé v Izraeli najdeme dodnes. Kromě lisování se olivy samozřejmě jedly, buď jen tak, nebo nakládané s červeným vínem, octem, koprem a česnekem ve slaném nálevu, aby ztratily svou původní trpkou chuť a zůstaly déle čerstvé. Mazaná královská pochoutka v horkém dni, co říkáte?
 
 
BIBLE PROCHÁZÍ ŽALUDKEM
 

Bratrstvo 7/2010