PASTORS IN THE U.S.
Barb Iverson

This month I’m supposed to write about the role of pastors in churches in America. I have to admit my thoughts about pastors and pastoring are still developing. I’ve been to many churches in the U.S. and I’m not sure they would all agree about what the role of a pastor is or should be.

My grandfather was a pastor and his congregation loved him. I have friends who are pastors and I respect what they are doing in their churches. I have a great relationship with the pastor of my home church in California. Some of these guys are great at caring for people. Others have strong visions for where to take the congregation.

What makes me uncomfortable are the pastors who see their role as the ultimate leader of their church and as a sort of divine authority. Also unfortunate are those pastors who think numbers are the best measure of a church’s health, and like to compare them with other pastors to see whose church is the biggest.

I think pastors have a responsibility to serve their flock, often either as a shepherd or a visionary. This doesn’t mean they have special access to God or that they are always right or that they are somehow different from the rest of us. They should have the gift of pastoring or shepherding if they are in that role. But they might not even be great speakers.

It happens sometimes that we forget about all the different gifts we as the church are instructed to share. None are more important than the others. Being the person at the front of the church doesn’t mean those out of sight are less valuable. I believe God speaks to all of us and that we all have something to share with one another. Relying on one person to always be that mouthpiece is a mistake, in my opinion. What would it look like for our churches to rely more on all of their members and their respective gifts and not place so much emphasis on the role of pastor?
 
 
AN AMERICANS VIEW
 

 
 
VELKÝ SLOVNÍK FLOSKULÍ
Martin Kučera
 
„Budete-li poslouchat libovolný proslov, komentář nebo debatu a zaznamenáte-li, že mluvčí nebo autor cituje hesla z tohoto slovníku, dejte si na mluvčího pozor...“ čteme jako úvodní návod k použití knihy Velký slovník floskulí. Teatrolog a kritik Vladimír Just předkládá publiku své všímavé glosy a (sebe)kritické fejetony, kterými láskyplně (jak kdy) buší do projevů mluvené i psané češtiny. V Justově pojetí není floskule pouze opotřebovaný řečový obrat, fráze, ale hlavně – zakrývání, zdobení prázdna slovy (a tedy lhaní?), ať už záměrně (reklama), podvědomě (politici) nebo mechanicky (móda). „Stalo se, co se stalo. Zde selhal lidský faktor, to se shodneme všichni napříč politickým spektrem, v neposlední řadě to tedy pro nás bude běh na dlouhou trať a zachrání nás jedině přímočarý tah na branku.“…toť příklady za všechny.
Jako v každém slušném slovníku jsou hesla řazena abecedně, ale jistě by jich tam mohlo být víc, čteme zde výběr toho nejlepšího (nejhoršího). Každý „patologický“ jazykový jev je zde vysvětlen a je popsáno, co se skrývá (resp.neskrývá) za prázdnem, které jsme slyšeli. Mezi vtipnými úvahami nad bezbřehým počtem českých mluvek a tlučhub docházíme k závěru, že si ani neuvědomíme, kolik takových nicneříkajících jazykových kýčů denně slýcháme a kolik nás samých(!) je někdy utrousí. „Je to o tom, že…“nebo „Bylo to strašně pěkný“ známe důvěrně snad všichni.
Hranice mezi „floskulností“a „nefloskulností“ je však velmi tenká až neviditelná a někdy snad i posuvná. Autorovi se tu a tam objeví výraz (ve snaze o květnatý jazyk), který bychom mohli zařadit – po právě absolvovaném školení – mezi floskule. Mimochodem, odtud také původ slova floskule (lat. flos = květina). Soubor češtinářských esejů se snaží, aby se čtenář nestal tím, kdo řeč zneužívá, przní, a zároveň poskytuje klíč k tomu, abychom sami nesedli na lep nějaké té kolem letící floskuli. Do knihy nahlédněte, když vás vaše češtinářské čidlo upozorňuje na zaslechnutý patvar. Tok floskulí bývá mohutný, všimněte si...
Až tedy příště budete mít chuť vypustit do vzduchu nějakou tu třešničku na dortu či špičku ledovce, po přečtení Justova slovníku floskulí si řekněte: A na just to neřeknu!
 
 
RECENZE
 

Bratrstvo 7/2010